Kristfest family se rodinám snažil připomenout jejich identitu Božích dětí

Hlavní téma letošního ročníku bylo jednoduché, ale zásadní: „Jsem Jeho“. „Vzešlo z touhy vrátit se k podstatě naší identity Božích dětí. Žijeme své životy, máme různé role a povinnosti, snažíme se být dobrými rodiči, partnery, sousedy. Je důležité si v tom všem uvědomit, že jsme především Jeho, jsme Boží děti,“ napsal pro Život víry Bogdan Walek z realizačního týmu festivalu a pokračoval:

„Naše identita v Kristu určuje naše směřování. Bez jistoty, že jsme Boží děti, by spousta věcí nedávala smysl. Naší touhou je, aby se tato identita promítla do vztahu k Bohu, do našich manželství, rodin i každodenních rozhodnutí.“

Program proto propojoval duchovní, vztahovou i praktickou stránku života. Vedle společných bohoslužeb, chval a modliteb probíhaly semináře, osobní poradenství a rozhovory. Probíralo se téma rodičovství a odolnosti dětí i dospělých, zdravého životního stylu nebo vyhoření. Mezi letošními řečníky byli Miro a Marta Tóthovi, Marek a Radka Bužgovi, Ida Pencová, David Říman a Artur Heider. Chvály vedly kapely Adonai, Heart of Worship a Element Worship.

Děti měly dopoledne vlastní program ve skupinách dle věku a ve zbytku dne si mohly užít různé zajímavé aktivity: sportovní šerm, noční bojovku, noční fotbal nebo všemi oblíbený vodní fotbal, pro který bylo letos skvělé počasí.

„Sportovní aktivity však odvážně zvládli i dospělí a rozhodně všichni si moc užívali dobrot z kavárny i příjemný čas při večerním opékání. Nemůžu opomenout ani letošní novinku Beauty relax pro ženy. Právě neformální setkání a rozhovory jsou často stejně důležité jako to, co zazní během hlavního programu. Důležitou součástí festivalu jsou také chvíle, kdy mohou být rodiny jednoduše spolu,“ přiblížil Walek.

Do zpětné vazby jedna maminka napsala: „Po dlouhé době jsem měla možnost svobodně chválit. Většinou se během chval starám o děti a manžel hraje v kapele, tak nemám v našem sboru žádný prostor.“

Silná byla zkušenost dalšího účastníka: „Před festivalem jsem tak trochu váhal, zda víra v Boha má smysl. Cítil jsem se takový méněcenný, ale na festivalu bylo pro mě velmi cenné to téma, které mě utvrdilo v tom, že jsem Boží dítě a nemusím pro to dělat nějaké výkony. Takže to bylo takové spočinutí v Božím náručí.“

„Jednou z myšlenek, kterou si chceme z letošního ročníku odnést, je, že vědomí ‚Jsem Jeho‘ nemá skončit odjezdem z festivalu. Pokud skutečně víme, komu patříme, má se to projevit i v obyčejném životě – v našem vztahu k Bohu, v manželství a rodičovství, ve schopnosti odpouštět, hledat smíření nebo nově nastavit své priority,“ dodává Walek.