Jak se z Dobré zprávy stala špatná. A proč to tak nemusí zůstat
Povoláním křesťanů je žít a sdílet Dobrou zprávu o Ježíši tak, aby ji ostatní zakoušeli jako osvobozující, proměňující a životodárnou. Napříč staletími to znamenalo účastnit se dialogu s neustále se měnící kulturou a být přitom citliví ke společenskému vývoji.
Audio pouze pro předplatitele
V rozhovoru s lidmi nejrůznějších světonázorů se ale setkávám s vážnou výzvou: V uších mnoha lidí se eu-angelium stalo dis-angeliem. Dobrá zpráva je vnímána jako špatná zpráva, a to ve třech významných oblastech:
1. Emocionální. Jeden známý mi řekl: „Mám všechno: Skvělou rodinu, dobrou práci, pěkný dům, koníčky, cestuji. Jsem naplněný a šťastný. I bez náboženství!“ Podle většiny dnešních lidí je smyslem života být šťastný. Vedou k tomu různé cesty – seberealizace, kariéra, rodina, společenská angažovanost, dobrodružství, sport, pozornost... Bůh je pro osobní štěstí nadbytečný. Někteří lidé dokonce považují náboženství za škodlivé, protože omezuje a brání osobnímu rozvoji.
Pokud platí, že Ježíš je pravda, pak obstojí při každém zkoumání. Smíme se ptát a pochybovat.
2. Intelektuální. „Proč bych měla věřit v Boha, jehož existence je stejně nepravděpodobná jako existence létajícího talíře?“ zeptala ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
