Jak milovat sebe i druhé? RoyalFest nabídl duchovní programy, ringo i čajovnu
„Vše, co dýchá, ať chválí Hospodina! Haleluja!“ V Knize žalmů konec, pro mladé lidi z Royal Rangers ale začátek. Právě v duchu tohoto verše se totiž poslední lednový víkend vypravili do Valašského Meziříčí, aby se společně modlili, chválili, ale i čerpali z Božího slova na již 18. ročníku RoyalFestu.
Malý rozměry, ale velký srdcem. To je podtitul celé akce, na kterou letos zavítalo více než 170 účastníků z celkem 15 předních hlídek z celé republiky. „Je to místo, kde mohou mladí lidé svobodně chválit a uctívat Hospodina. Místo, kde se mohou uvolnit, společně tancovat, radovat se nebo prostě jen být v Boží přítomnosti,“ vysvětluje ředitelka festivalu Viktorie Pokorná.
Celý ročník tentokrát spojoval téma „Miluj“ – miluj Boha, miluj církev, miluj lidi kolem sebe, ale i miluj sám sebe. „Každý rok se snažíme vymyslet téma, které by bylo pro mladé lidi aktuální. Letos jsme vycházeli z verše ‚Miluj bližního svého jako sebe samého‘. V tomhle verši se toho totiž skrývá mnohem více, než si mnozí uvědomují. Mohli jsme tak společně nakousnout třeba i téma sebehodnoty a sebepřijetí nebo důležitosti církve a společenství,“ říká Pokorná.
U kazatelského pultu se během víkendu vystřídali například Klára Cásková, Karel Hauptman nebo Tomáš Galda. Ve chválách pak účastníky vedly kapela Beyond worship, Worship.ko nebo Naboso. Sobotní program pak zakončil koncert kapely Spotlight. „Nejde ale jen o duchovní program. Žádná správná royalovská akce se neobejde bez hraní ringa, čajovny nebo nočních rozhovorů. Za ty roky vzniklo na RoyalFestu nespočet přátelství, která trvají dodnes. A troufám si říct, že i kvůli nim se k nám lidé stále vrací,“ zhodnotila Pokorná.
Na programu byly i praktické workshopy – účastníci si mohli společně vyzkoušet, jak tvořit chvály, pod vedením zkušeného herce Pavla Hromádky zdokonalit svůj veřejný projev a vystupování nebo poznat zákoutí města v rámci městské šifrovací hry.
„Pro mě osobně je pak nejsilnější nedělní bohoslužba. Přípravy festivalu jsou hodně náročné, celý víkend pak vždycky trnu, jestli všechno vyjde, všichni dorazí tam, kam mají, a jestli program bude pro lidi zajímavý a něco jim dá. V neděli to ale všechno opadne a já můžu jen děkovat Bohu za to, že tam celou dobu byl s námi. Hodně speciální pro mě je také to propojení s místním sborem. Vždycky, když vedle sebe vidím chválit účastníky RoyalFestu a lidi často o dvě tři generace starší, říkám si, že to, co společně tvoříme, má smysl,“ uzavírá Pokorná.
