I příště budu vybíravá (fejeton)
Někdy večer bývám už tak unavená, že nechci na nic myslet, nic řešit ani o ničem mluvit. Nejjednodušším řešením je pak zapnout televizi, vybrat si nějaký program, pustit ho na sebe a prostě jen koukat. Takový únik.
(Audioverze bude k dispozici v nejbližších dnech.)
Nedávno jsem ale zbystřila. Na ČT 2 se měly po celý týden každý večer vysílat slovenské filmy. Říkala jsem si, že nám bratia Slováci určitě pošlou to nejlepší, co natočili. Fakt jsem se těšila.
První film jsem nestihla, protože přípravy na výuku na další den mi zabraly celý večer. Až pak mi manžel referoval, jaký ten film byl. Drsný, o šikaně, která končila smrtí chlapce. Následovalo vyšetřování, které víc zametalo pod koberec, než odkrývalo, a ukázalo se, že do té špíny bylo namočených mnohem víc lidí, než se původně zdálo. Hm, šikana. Tak to by stejně nebylo nic pro mě. Máme s ní osobní zkušenost ve škole, kam chodil náš mladší syn. Dodnes je to pro mě citlivé téma a nerada se k tomu vracím; nedokážu se na ni dívat ani ve filmu. Vlastně vůbec nevadí, že jsem ho propásla. Tak příště.
Druhý večer jsem stihla dokonce už začátek filmu. Začínal nevěrou a pokračoval zmizením šestnáctilet ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
