„Dokud budeme žít, budeme pracovat pro Boha,“ říkají manželé Fenyncovi ze Zakarpatí
Nevypadají jako hrdinové, ale jejich život je plný rozhodnutí, která bolí a stojí všechno. Už léta vedou centrum Betanie v Poljanně a pomáhají lidem, kteří ztratili domov, zdraví nebo naději. Ljuba a Jurij svou víru nežijí v teoriích, ale v každodenní službě. Ta má své kořeny už před desítkami let.
Ljubo, vím, že pocházíte z křesťanské rodiny. Můžete o ní něco říct?
Ljuba: Otec byl pastorem sboru a biskupem Unie evangelických církví. Narodila jsem se do velké rodiny. Je nás celkem šest – pět bratrů a já. Maminka také pochází z křesťanské rodiny.
Celé patro bylo pod vodou. Když jsme pokoj odemkli, byli tam opilí kluci, zvratky, fekálie...
Jak se ve vaší rodině víra projevovala prakticky?
Viděla jsem život rodičů a byl to pro mě velký příklad. Od dětství nás učili pracovat a vedli nás křesťanským směrem. Od 10 nebo 12 let jsem zpívala ve chválicí skupině. Od roku 1990 pořádal náš sbor v Poljanně každou neděli velká evangelizační shromáždění. Pronajímali jsme prostory v lázeňském středisku. Ve třetím poschodí byl sál, kde jsme mívali shromáždění a v druhém poschodí pak otec organizoval teologický seminář. Nynější kyjevský teologický seminář začínal tady u nás.
Měla jste nějaký zlom, kdy jste si uvědomila, že chcete, aby ví ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
