Dáša a Pavel Maňáskovi: Prosbu o lásku Bůh vyslýchá nejrychleji
Když jsem za nimi přišla s návrhem, jestli by se mnou nenatočili rozhovor, vyděsili se. Připadají si obyčejní a nedokonalí. Pro mě jsou Dáša a Pavel „hrdinové všedního dne“. Jejich srdce tluče pro lidi na okraji společnosti. Pavel je (vedle svého civilního zaměstnání) ordinovaným kazatelem CB a v našem společném sboru v Písku pravidelně káže. Spolu s Dášou vedou sociální službu a misijní stanici v Českém Krumlově.
Audio pouze pro předplatitele
Celý svůj profesní život se věnujete lidem. Dětem, seniorům, sociálně slabým, lidem bez domova... Je to součást vaší osobnosti, nebo vás k tomu nějak vedla rodina?
Dáša: Se sestrou-dvojčetem jsme od malička po vzoru Rychlých šípů pomáhaly starým lidem ve vsi. Asi nás k tomu vedla maminka, ale nedokážu říct, jak přesně.
Pavel: U mě je to asi spojené s vírou v Boha. Vyrůstal jsem sice v křesťanské rodině, ale byl jsem zahrabaný do svých věcí a druzí lidé mě moc nezajímali. Později jsem pracoval v Armádě spásy. Přiznám se, že to hlavní, co se mi líbilo, nebylo to, že pracuju s chudými lidmi, ale spíš to, že tam rozvinu svou angličtinu – měl jsem na starosti např. projekty a tlumočení. Ale uvědomil jsem si tam celý ten svět lidí, kteří potřebují pomoc.
Pavel říkal: „Ale musím ti otevřeně říct, že nejsem vůbec zamilovaný.“
Jaká byla vaše cesta ke Kristu?
Dáša: Vyrůstala jsem v rodině, kde maminka byla tradičně katolicky věřící a t ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
