Čtyři lži o svobodném životě

1. „Manželství je dobré, být svobodný špatné“
Svobodný stav si obvykle představujeme jako nepřítomnost dobrých věcí spojených s manželstvím.
Pavel v sedmé kapitole První Korintským popisuje, čeho se nedostává svobodným, a ve 28. verši říká, že na ženaté a vdané dolehne tíseň tohoto času. Chce nás upozornit, že někdy máme sklon srovnávat nevýhody svobodného stavu s výhodami manželství – a zapomínáme, že i v manželství jsou nevýhody a že svobodný stav má své dobré stránky. Pavel nám ukazuje, že svobodný stav nás k určitým věcem osvobozuje a určitých věcí nás ušetří. Od 32. verše Pavel říká: „Já bych však chtěl, abyste neměli starosti. Svobodný se stará o věci Páně, jak by se líbil Bohu, ale ženatý se stará o světské věci, jak by se zalíbil ženě, a je rozpolcen… To vám říkám, abych vám pomohl, ne abych vás uvedl do nesnází, ale abyste žili důstojně a věrně lnuli k Pánu bez rozptylování.“
Pavel říká, že když jsme svobodní, v určitém smyslu je (nebo může být) naše oddanost Ježíši nerozdělená. Pokud jste svobodní, máte jisté možnosti a flexibilitu. Skvělá na tom není možnost dělat si, co chci, ale to, že nám to pomáhá být věrní Kristu, být požehnáním, sloužit Ježíši a lidem.
2. „Být svobodný vyžaduje zvláštní povolání“
Protože lidé předpokládají, že svobodný stav je špatný, domnívají se, že jediný způsob, jak ho jako křesťan přežít, je, že vám Bůh dá nějakou duchovní superschopnost.
Co však člověku brání v tom, aby chtěl totéž pro manželství, pokud se v něm zrovna objevilo těžké období? „Začíná to být složité, a tak se na celé manželství vykašlu, protože nemám dar manželství.“ Ospravedlním si tím manželskou nevěru nebo cokoli jiného.
Nesmíme si myslet, že kdybychom vstoupili do manželství, bylo by to řešení všech našich problémů a trápení v životě. Podobně jestli žijete v manželství a zjišťujete, že je to těžší, než jste čekali, je velkým pokušením si myslet, že tráva je zelenější na druhé straně plotu. Obojí je dar. Obojí je vyjádření Boží dobroty. Obojí je prostředek, jak mu můžeme sloužit a jak můžeme svědčit o jeho milosti v Kristu.
3. „Být svobodný znamená nemít blízký vztah“
Třetí nesprávná představa je ta, že být svobodný znamená, že člověk nemá blízké vztahy. Představa o důvěrném vztahu se v naší kultuře natolik smrskla jen na pohlavní styk, že si nedokážeme představit důvěrný vztah, který se sexem nijak nesouvisí. Bible naopak ukazuje, že je možné mít spoustu sexu, a důvěrnou blízkost neprožívat.
Bible také ukazuje, že můžete mít spoustu důvěrných vztahů, které nemají nic společného se sexem. Vezměme si například život Ježíše nebo Pavla. Oba byli svobodní, a přesto vidíme, že měli jiné formy blízkých vztahů. Přečtěte si 16. kapitolu Římanům, najdeme tam spoustu jmen. Ukazuje to, že Pavel žil a pracoval v rámci sítě hlubokých a důvěrných přátelství.
V knize Přísloví je přítel popsán jako někdo, kdo zná vaši duši. Hebrejské slovo pro přítele úzce souvisí se slovem pro tajemství, protože přítel je někdo, komu svěřujete svá tajemství. Přítel je někdo, kdo ví, co se ve vašem životě opravdu odehrává. Přítel je někdo, kdo zná vnitřní realitu vašeho života, nejen to, co je vidět navenek, co zveřejňujete na sociálních sítích.
Vidíme to i v Ježíšově učení. Jedním z mých oblíbených biblických veršů je Jan 15,15, kde Ježíš říká učedníkům: „Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co činí jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce.“ Přátelství podle Bible je důvěrný vztah a důvěrný vztah znamená být poznán do hloubky a zároveň hluboce milován. Přátelství má být jedním z hlavních způsobů, jak důvěrnou blízkost prožíváme.
4. „Být svobodný znamená nemít rodinu“
Lidé si často myslí, že jako svobodní můžete mít pár přátel, ale nikdy nebudete mít rodinu. Evangelium to vyvrací.
Podívejte se na Ježíšova slova z Marka 10,29–30: „Amen, pravím vám, není nikoho, kdo opustil dům nebo bratry nebo sestry nebo matku nebo otce nebo děti nebo pole pro mne a pro evangelium, aby nyní, v tomto čase, nedostal spolu s pronásledováním stokrát více domů, bratří, sester, matek, dětí i polí a v přicházejícím věku život věčný.“
Všimněte si, že Ježíš počítá s tím, že lidé kvůli tomu, aby ho následovali, opustí různé věci. To je základ učednictví. Dále Ježíš předpokládá, že to nejcennější, co člověk opustí, bude rodina a vztahy, aby mohli následovat Ježíše. Nebude to platit pro všechny, ale určitě si všichni vybavíme lidi, kteří pokud se rozhodnou následovat Ježíše, se nebudou moci vrátit ke svým příbuzným nebo do své komunity.
Ve 30. verši Ježíš upozorňuje, že to, co opustíme, nám nahradí Božím způsobem a v daleko větší míře. A už v tomto životě! Lidé v tomto čase dostanou stokrát víc domů, bratrů, sester, matek, dětí a polí. A ano, jako přídavek k tomu ještě pronásledování, ať už jste si ho objednali, nebo ne, je to součást balení. Když Ježíš mluví o polích a domech, nemyslí tím, že když se stanete jeho učedníkem, budete mít úžasné nemovitostní portfolio. Mluví o rodině, mluví o místě, kam budete patřit.
Myslíte si, že by někdo o vašem sboru řekl právě toto? Pokud odpovíte „Ano, náš sbor má spoustu nedostatků a chyb, ale myslíme to vážně, když se navzájem oslovujeme jako bratři a sestry“, pak je váš sbor živoucím dokladem skutečnosti, že Ježíšův svobodný stav neznamená nepřítomnost rodiny, ale pravý opak. Díky Kristu mám víc matek a otců, víc bratrů a sester, než bych kdy měl sám a bez něj.
Doufám, že naše životy, bohoslužba i učednictví budou důkazem toho, že tohle všechno jsou opravdu nesprávné představy.
Text vznikl podle semináře Sama Allberryho, který zazněl na Křesťanské konferenci 2021. Překlad Radka Brahová, redakčně kráceno.