Chvála je, když…
Slova, slova, slova… Je jich neúměrné množství, a v důsledku vidíme, jak ztrácejí svou cenu a jak se často posouvá jejich význam. Žel tohle se zdaleka netýká jen nevěřících lidí, ale také Božího lidu. Právě slovo „chvály“ je toho smutným důkazem.
V církvích se pod tímto termínem často skrývá hudební začátek bohoslužby; někde více, někde méně se na něj klade důraz jako na úvod k celému shromáždění a očekáváme od něj zklidnění a soustředění se na Boha. V různých místních společenstvích bývá doprovázen v daném místě obvyklými projevy. Loni v létě se mi na jedné konferenci stalo, že když jsem při těchto chválách jen tiše stála, kamarád z jiné církve do mě přátelsky šťouchl a šeptl: „Tak se hejbni, ne?“
Nemůžu si pomoci, ale vnitřně s tímto pojetím chvály bojuji. Vůbec přitom nezpochybňuji význam společného zpěvu a hudebního uctívání Boha. Jen – chvála je přece víc. Víc než hudba a zpěv, tanec nebo jakýkoli umělecký projev. Víc než opakované, a třeba i zpívané deklamování některé duchovní pravdy.
Žalmista jednoduše říká: Ztišením se sluší tebe chválit… Bojím se, že jsme zaměnili činnost a produkci čehokoli (i oslavných slov) za ono ztišení před Bohem, kdy se odehrává ta skutečná komunikace a také chvála. Mnozí se ale ticha bojíme; přesto právě v něm se odehrává to podstatné. Ticho přitom nemusí být nutně samota, i když je důležitá, protože ztišit se, to chce cvik. Každý, kdo to zkusil, mi jistě dosvědčí, že i když se snažil, trvá několik dnů, než ustane v hlavě ten vnitřní i vnější šrumec, ve kterém všichni pořád žijeme.
To druhé důležité, co v současném pojetí slova „chvála“ míjíme, je, že zaměňujeme význam slova dělat za prosté být. Apoštol Pavel o chvále mluví zcela jinak: … abychom se my, kteří jsme na Krista upnuli svou naději, stali chválou jeho slávy (Ef 1,12). Nemáme chválu produkovat, ale chválou být.
Navzdory tomu, jak tomu říkáme, často na začátku shromáždění nezpíváme chvály, ale jen prostě písně s duchovním obsahem. Ale ty písně se skutečně mohou stát chválou Boha. Jde o naše srdce, o to, komu a čemu je vystavujeme, kolik do něho pustíme zvuků a kolik ticha, nakolik se snažíme něco dělat, anebo skutečně být chválou jeho slávy.
Přeju sobě i vám dostatek moudrosti, schopnosti dobře rozlišovat a odvahu stávat se tím, kým nás chce mít Bůh sám. Být jeho chválou a chválit ho.
Ing. Kateřina Hodecová je ředitelkou Rádia 7 a členkou redakční rady Života víry. Je členkou BJB Brno.
