Ben Drápal: Nebe je strop
Setkali jsme se přes Zoom a i přes technické potíže jsme si nakonec povídali o dost déle, než bylo v plánu. U Bena Drápala nečekejte stručné, jednoduché odpovědi. Nad životem, vírou, církví i muzikou hodně přemýšlí a s frázemi se evidentně nespokojí. Jsme podobně staří, a tak jsme si tykali. Zajímalo mě nejen to, jak skládá písničky, ale třeba i to, jestli prošel krizí víry a co se o Bohu naučil za polárním kruhem...
Audio pouze pro předplatitele
Kdy a jak jsi v sobě objevil lásku k hudbě? Začala tvoje hudební cesta někde v ZUŠce?
Tak to vůbec. Rodiče se mě snažili na něco dát – na flétnu, na kytaru, ale nikdy to nefungovalo, vždycky jsem utekl, co nejrychleji jsem mohl. Zároveň se mi ale hudba vždycky líbila. Když mi bylo patnáct, tak jsem na mládežnickém silvestru slyšel Davida Bukáčka hrát „Sweet Home Alabama“ a řekl jsem si: „Ty jo, to se musím taky naučit!“ Tak jsem si od něj půjčil kytaru a začal jsem si něco drnkat, pak jsem si půjčil kytaru od mamky a už se to nějak vezlo.
Kdyby mi někdo zkusil naordinovat, že budu křesťan, tak mu to nevyjde.
Učil ses hrát od kamarádů, nebo jak?
Víceméně sám. Přes internet a od mámy. První lekci mi dala máma, a kdekoliv jsem pak byl někde na chválách, koukal jsem lidem pod ruku.
Takže jsi samouk?
Ano, na všechno, na kytaru, bicí i na zpěv. Na zpěv jsem měl za život asi tak deset lekcí.
Kdy ses tohle hudební o ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
