Autonehoda, zlomené nohy, rozdrcené obratle. Je to spravedlivé?
Můj nevěřící kamarád Roman jel jako obvykle autem do práce, když vtom do něj v plné rychlosti najelo protijedoucí vozidlo. Když jsem se o té tragédii dozvěděl, uprostřed krásného slunečného dne s kofolou v ruce, něco se ve mně hnulo. Myslel jsem na jeho podruhé těhotnou manželku, na jejich roční dceru a na to, jaká to asi musí být teď pro ni bezmoc, nesmět ho kvůli koronaviru v nemocnici ani navštívit. Člověka najednou přepadnou otázky: Přežije? Proč se to děje? Proč právě jemu? Je to spravedlivé?
Pokud připustíme, že je to spravedlivé, jako bychom tím říkali, že stejně jako si někdo zaslouží být zdravý, tak si například zrovna teď můj kamarád Roman zaslouží mít zlomené nohy, rozdrcené obratle a nejasnou budoucnost. Doufám, že všichni cítíte, že to není správná odpověď.
Druhá možnost je, že je to všechno nespravedlivé, což je bezprostřední reakce většiny lidí. Uprostřed bolesti a utrpení se díváme okolo sebe a pociťujeme nespravedlnost. V tu chvíli jako by bylo jedno, jestli jste věřící nebo nevěřící. Bolí to úplně stejně.
V Lukášovi 13,4–5 Pán Ježíš říká: „Nebo myslíte, že oněch osmnáct, na které padla věž v Siloe a zabila je, byli větší viníci než ostatní obyvatelé Jeruzaléma? Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni právě tak zahynete.“
Jako lidské bytosti jsme všichni křehcí. Nevíme, kdy na nás něco spadne nebo kdy nás něco přejede. Vždyť náš život je opravdu jen jako pára. „N ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
